Pohyblivé části motorů

Tento díl našeho seriálu (Předchozí díl naleznete zde) se bude zabývat pohyblivými částmi motoru. Jak jistě víme, některé části motoru se hýbou a některé ne, nehybné jsou např. blok, či hlava válců (o tom více v příštím díle) a pohyblivé si dnes popíšeme. Tak pojďme na to.

Dnes popíši základní pohyblivé části motorů, kterými jsou: kliková hřídel, ojnice, píst, vačková hřídel, ventily a setrvačník. Začneme tedy od klikové hřídele.

Kliková hřídel je vlastně součást motoru, která mění posuvný pohyb pístu na pohyb otáčivý. Kliková hřídel přenáší přeměněný točivý moment na setrvačník a spojku. Částí točivého momentu pohání další části motoru a příslušenství jako např. vačkovou hřídel, alternátor, vodní a olejovou pumpu atd. Každá kliková hřídel má v hlavní ose ležící hlavní čepy pro uložení v klikové skříni a klikové (ojniční) čepy pro uložení ložisek ojnic. Kliková hřídel je namáhána na kruh, ohyb a třecí síly. Jednotlivé čepy jsou spolu spojeny rameny, tyto ramena a vyosení čepů ale způsobují velkou nevyváženost klikové hřídele a tak musí být na ramenou protizávaží, které tuto nevyváženost vyrovnají. Klikové hřídele se vyrábějí většinou z litiny, nebo oceli. Klikové hřídele mají různé tvary, ty určují následující fakta: počet válců, počet uložení, velikost zdvihu, uspořádání válců a průběhem zápalů.

Ojnice je médium, které přenáší sílu z pístu na klikovou hřídel. Je namáhána v podélném směru, tento tlak působí rozpínající plyny na dně pístu. Ojnice musí mít velkou pevnost a přitom lehká, aby se eliminoval setrvačný pohyb. Ojnice se skládá z ložiska (obecně „šála“), víka, které mezi sebou a patou ojnice tvoří otvor pro klikovou hřídel, dřík ojnice, oko a v něm uložené pouzdro. Do pouzdra se vkládá čep, která spojuje píst s ojnicí. Pouzdro i šály jsou většinou z bronzu, protože zde vzniká velké tzření a také teplota, jiné materiály by se začali připékat a neodolali by.




Píst slouží k zachycení energie vzniklé výbuchem směsi. Jeho kroužky zajišťují těsnost spalovacího prostoru. Na pístu rozlišujeme dno pístu, oblast pístních kroužků, plášť pístu. Ve dně pístu je umístěn spalovací prostor. Vyhloubení, ve kterém směs hoří. Tvar dna je dám počtem ventilů a tvarem kompresního prostoru. Oblast pístních kroužků je část pístu, ve kterém jsou umístěny různé druhy kroužků, některé stírají olej ze stěn, jiné těsní spalovací prostor. V plášti pístu je otvor pro ojnici a ojniční čep.

Vačková hřídel slouží k správnému otevření a zavření ventilů. Je poháněna řemenem (řetězem) od klikového hřídele a její otáčky jsou oproti klice poloviční (jelikož se jeden pracovní cyklus provede během dvou otáček kliky). Více si ji popíšeme v jednom z příštích článků, který věnuji rozvodům a vstřikovacím systémům.

Ventily musí být extrémně pevné a udržet vysoký tlak. Na jejich hlavičku, nebo na některý druh vahadla působí vačková hřídel a ventil se hýbe směrem do válce a zpět. Ventily musí mít přesné rozměry, hlavně co se týče jejich sedla a talíře (opět, více najdete v příštím článku), jelikož musí utěsnit spalovací prostor od hlavy válců.

Setrvačník, jak už jeho jméno napovídá, slouží k udržování volnoběžných otáček díky jeho vysoké váze, tudíž – setrvačnosti. Jeho další podstatnou funkcí je přenášení točivého momentu a výkonu na spojku a dále do převodovky.