Le Mans

Film, který je naprosto legendární a každý, kdo má v těle místo krve 100 oktanovou tekutinu by to měl vidět. Nebudete spát, budete chtít začít závodit a přemýšlet, jak co nejdříve začít. Já přemýšlím....

V roce 1968 navštívil Steve McQueen závod 24 hodin v Le Mans. Posléze na to si koupil vlastní Porsche 908 z roku 1967 a začal závodit. Připravoval se na 12 hodinoví závod v Sebringu, ale asi dva týdny před tím si zlomil nohu. Nechal si zhotovit speciální dlahu a závod odjel a společně s Revsonem skončili na druhém místě s odstupem 26 sekund na vítězné Ferrari.

Steve McQueen měl sen. Chtěl natočit do té doby nejlepší film o zavodění. Založil si pro to produkční společnost Solar Productions, která na tomto snu začala pracovat. Roku 1969 se vypravili na závod do Le Mans, aby natočili záběry, které by se dali použít v připravovaném filmu. Na příští rok Solar Productions připravila Porsche 917 s posádkou Steve McQueen a Jakckie Stewart(!). Bohužel pojišťovna zakázala McQueenovi závodit přímo v závodu. Proto se natáčelo v průběhu skutečného závodu ( jedno Porsche 908 Solar Productions mělo za úkol být co nejdéle ve vedoucí skupině a natočit co nejvíce záběrů z kamer připevněných uvnitř vozu – jen tak mimochodem skončili na 9. místě ). Poté následovalo 24 týdnů trvající natáčení.

McQueen chtěl, aby jeho film byl, co nejrealističtější, proto nechal nakoupit velké množství závodních vozů a objednal si dokonce celé závodní týmy. Bohužel až na Ferrari. Enzo Ferrari odmítl jeho nabídku, protože podle scénáře ( který vlastně ani scénářem se nedal nazvat, protože to žádný scénář nebyl ) mělo vyhrát Porsche. Filmaři to obešli zajímavý, způsobem: nechali sestavit šasi Lola s motory Corvette a karoserií Ferrari. Solar Production vlastnilo také čtyři Ferrari 512 S a jednu 312, tři Porsche 917, dvě 908, jednu 914 a čtyři 911, dvě Loly, dva Chevrony, Alfu Romeo P 33, Matru 650 a jeden Ford GT 40 a 56 závodních jezdců ( mezi nimi byli Jacky Ickx, Derek Bell,…)

McQueen měl to nejlepší co mohl mít. Problém byl, že vlastně neexistoval scénář a nikdo nevěděl, co se má natáčet. McQueen si jezdil se svým Porsche 917 a nevnímal problémy, měl svoji hračku. Natáčení bylo velmi drahé a investoři, chtělo nějaké výsledky. Nakonec se po několika pokusech objevil scénář a filmaři film dotočili.

Le Mans je zajímavý tím, že je co nevíce realistický. Filmaři rozbili dvě 917 – ta první radiově naváděná se rozbila ještě dříve než byla před kamerami a druhá už svůj úkol splnila. Scéna, kde vybuchuje jedna maketa Ferrari stála málem kaskadéra život. Ferrari se vznítilo o trochu více a kaskadér utrpěl těžké popáleniny. Tato scéna bylo upravena, aby nebyla tolik drastická a ve filmu doopravdy je.

Porsche 917 s Davidem Piperem se rozstřelilo o svodidla v místech, kde se v roce 1969 zabil John Wolfe. David Pipere zázračně přezil, ale při havárii přisel o obě nohy. První den promítání filmu Le Mans byl věnován právě jemu.

Jenom pro představu. Vemte v dnešní době dva speciály Audi R10 rozstřelte je o svodidla a objednejte si Mattiase Ekströma, Michaela Schumachera a Sebastiana Loeba. Nepředstavitelné? Přesně to ve své době dokázal McQueen.

Steve McQueen dosáhl svého snu. Ve filmu utopil velkou část svých peněz, ale dokázal to. Film nebyl díky svým realistickým scénám dosud překonán. Vtáhne vás do děje. I když příběh tam vlastně žádný není, ale to při normálním zavodění také ne. Hluboce smekám před odvahou tehdejších jezdců, kteří se řítili ve svých monstrech rychlostí přes 300km/h a s takřka nulovou bezpečností. Herečka Elga Andersen, představující přítelkyni jezdce Ferrari, pronesla že nechápe co je tak zajímavého na tom být rychlejší než všichni ostatní. Steve McQueen ji odpoví: ,, Závodění je život. Všechno, co se děje před ním i po něm, je pouhé čekání.´´